Jak na focení zvířátek – začínáme

Fotografování se dá obecně rozdělit na samostatné oblasti, z nichž každá má svá specifika. Někdo fotí portréty, někdo krajinu, někdo reportáže, někdo zvířata a někdo všechno.

Než zvířata začneme fotit, měli bychom vyřešit několik základních problémů. Čím, kde a jak fotit. Doporučuji prohlédnout si snímky zkušených fotografů přírody a hledat v těchto fotografiích inspiraci. Zároveň však nečekat, že stejné snímky, které shlédnete, si také přinesete na kartě svého fotoaparátu hned z prvních foto výprav. Je to jako hrát fotbal s kamarády a obdivovat prvoligové a světové hráče. Z každého se může vyklubat talent, kterého budou obdivovat masy, ale také může zůstat u potěšení a zábavy. A stejně tak je to s fotografováním.

Doporučuji se držet základního pravidla. Špatná fotka není 100% neúspěch. Je to zdroj cenných poznatků, díky kterým zjistíte, kde jste udělali chybu, co se dá vylepšit. Kdo se tímto pravidlem drží, posouvá se dál a zjistí, že výsledky jsou lepší a lepší.

Jakou techniku na focení zvířat

Tuto problematiku jsem shrnul do samostatného článku, který naleznete zde. Zaměřuji se v něm na techniku, která je určena pro fotografy, kteří to s fotografováním zvířat myslí vážně. Obecně by se totiž dalo říct, že vyfotit zvířátko je možno i mobilem. Ale zkoušeli jste takto vyfotit na 10 metrů sýkorku? Určitě to půjde, ale bude to výsledek, který očekáváte? Asi nebude.

Fotografie sýkory modřinky bez ořezání. Fotografie má v plném rozlišení 8256x5504 bodů (45 MPx). Je zde dostatečný prostor na výřez detailu. Ohnisko 700 mm (přepočteno na 20,9 MPx cca 1050 mm), ISO 640, expozice 1/640, clona f/8.0.

Výřez detailu z předchozí fotografie ve velikosti 3176x2118 bodů. Výsledkem je dostatečně velký obrázek s vysokými detaily i když fotografovaný objekt byl cca 8 metrů vzdálený a focený v zimním období při horším osvětlení.

A teď trošku čísel, kterým se nikdy při výběru techniky nevyhnete. Pokud bych vzal v potaz právě malé ptáčky velikosti vrabce nebo sýkory, je vhodné mít fotoaparát s objektivem s velkou výslednou ohniskovou vzdáleností. Ale i tak je třeba počítat s tím, že vrabčák vzdálený 20 metrů nevyplní celý hledáček vašeho fotoaparátu. Existuje jedno pravidlo, kterým se +/- řídím a které říká, že na každý 1 metr vzdálenosti je potřeba 100 mm ohniskové vzdáleností objektivu (pro objekty velikosti vrabec, sýkora). V praxi to znamená, že s 200 mm výsledným ohniskem získáte kvalitní fotku malého ptáčka na vzdálenost 2 metry. Objektivem s výsledným ohniskem 300 mm na vzdálenost 3 metry atd. Toto pravidlo je sice docela obecné, ale dá se jím přibližně řídit. I když i tak nebude fotografovaný objekt přes celý snímek, získáte krásné detaily.

Ale není tady jen divoká příroda, kde vám zvířátka nedovolí bez štěstí, důmyslných úkrytů a maskování dostat se na vzdálenost, která by se vám líbila víc než jim. Jsou tady i parky, zámecké zahrady, zoologické zahrady atd. A tam si vystačíte s technikou, která disponuje mnohem menšími ohniskovými vzdálenostmi. Zvířátka jsou zde zvyklá na přítomnost lidí a není výjimkou, že i vrabčák posedí například ve vzdálenosti 2 metry. Záměrně zde uvádím dokola jako příklad malé ptáčky. Ti totiž optimálně procvičí techniku, kterou disponujete. Fotografování větších zvířátek pak bude mnohem snadnější minimálně proto, protože vás nebude technika omezovat.

Kam se vypravit fotografovat

Samozřejmě je tady divoká příroda, jsou zde exotické země, ale tímto se doporučuji zajímat ze začátku jen okrajově.

Jako první bych navštívil s fotoaparátem zoologickou zahradu, případně nějaký zookoutek. Zvířátka zde jsou téměř na dosah a nechají se vyfotit i při činnostech, které tak často ve volné přírodě neuvidíte. Mým oblíbeným místem pro focení je například Podzámecká zahrada v Kroměříži, po které se prochází pávi, v zookoutku volně poletují vzácní holubi, pravidelně potkáváte veverky a vrabčáci jsou někdy až tak drzí, že vám skočí pod nohy. V tamních rybníčcích jsou labutě a kačeny, které dovolí vyfotit i mladé, aniž byste jejich rodiče od nich vyplašili. Pro amatérské fotografování ideální místo. A když se vrátím bez fotografie páva s barevným vějířem vůbec nevadí. Alespoň mám další důvod se vrátit a vytoužený snímek získat.

Zajímavými místy jsou také prezentační akce a výstavy. Zde se opět dostanete do bezprostřední vzdálenosti od fotografovaných zvířat. Příkladem takové akce můžou být ukázky dravců v zámeckém parku v Lednici (pořádá společnost Zayferus). Vřele doporučuji.

Vrabec z Podzámecké zahrady v Kroměříži

Dravci - Lednice zámecký park.

Rád fotografuji také na procházkách přírodou. Kdo má rád pobyt v přírodě si takto přijde na své. Nejen, že prožijete úžasné chvilky, odpočinete si, ale také vás fotoaparát v ruce vede k pečlivému sledování okolí a seznamování se i s nejmenšími detaily. Odměnou jsou pak snímky, ve kterých zůstane nejen zachycený moment, ale i vzpomínka. Používejte nenápadné oblečení. Na zajímavých místech se můžete skrýt a čekat, že se k vám zvířátko po chvíli přiblíží.

Dalším způsobem, jak získat hezké snímky je fotografování u krmítek. Nechci zde podrobně rozebírat, jak budovat krmítka. To by bylo na samostatný článek, který by i tak neobsáhl zdaleka vše. Takže jen několik drobných rad. Pokud vybudujete krmítko, vždy tak, aby v jeho blízkosti byli samostatné větve nebo jiné přírodní prvky. Ptáci zpravidla přiletí, na větev sednou a pak se vydají ke krmítku. A právě když sednou na větev, je ideální moment, kdy se dá pořídit hezký snímek. Tím nechci říct, že ptáček v krmítku nevypadá hezky. Jen bez krmítka vypadá tak nějak přírodněji. Krmítka se dají budovat i bez budek ve volné přírodě. Já využívám lojových koulí přivázaných na větev. Dále si vyhlédnu si v okolí například mechem porostlý pařez, do kterého nasypu slunečnici. Ptáčci si na toto místo zvyknou chodit pro potravu, já je můžu v klidu fotit a vzájemně si nevadíme.

Sýkora modřinka pochutnávající si na lojové kouli. Předtím hezky zapózovala opodál na větvičce.

Jak fotografovat zvířata

Pro všechny oblasti fotografování byste měli znát a ovládat základní parametry. Těmi jsou expoziční čas, clona, ISO, korekce expozice. Určitě na 1/100 sekundy nebudete fotit letícího ptáka, stejně jako na 1/8000 nebudete fotit stojící srnku. V první případě vyrobíte rozmazaný snímek, v případě druhém můžete ve své fotografii vytvářet například zbytečný šum. Já používám ve svém fotoaparátu manuální režim a automaticky nechám nastavit jen ISO (režim Auto ISO). Rychlou manipulací s ovladači přístroje pak podle situace měním jen expoziční čas a clonu.

Důležité je také zvládat režimy automatického ostření. Jiný režim použijete pro stojící objekty, jiný pro pohybující se. V případě mého Nikonu se jedná o režim APS-S pro stojící, kdy po namáčknutí spouště zaostřím a po domáčknutí fotím. A režim APS-C, který umožní po namáčknutí spouště sledovat fotografovaný objekt a nechat fotoaparát neustále na tento objekt zaostřovat. Pro ostření je také důležité pracovat s co nejmenším počtem ostřících bodů. Určitě plošná matrice nezajistí, abyste zaostřili přesně na oko zvířátka a s oblibou zaostří více na větvičku v jeho blízkosti. Já používám ostření na jeden bod v režimu APS-S a skupinu 4 bodů v režimu APS-C.

Určitě nefoťte jen jednotlivé snímky a zapněte sekvenční focení. Po zmáčknutí spouště získáte sekvenci snímků, ze které se lépe vybírá ten zdařilý. Nezbytné je sekvenční fotografování zvířat v pohybu.

Závěrem

Uvedené postupy používám, protože mi vyhovují. Určitě si každý najde ty své. Pokud Vás ovšem něco z tohoto článku inspirovalo, budu rád.  Přeji hodně úspěchů a zdařilých snímků při fotografování zvířátek.